Andema-kosmo

Buran

První konstrukční práce na raketoplánu typu Buran (sibiřská sněhová bouře) začaly v sedmdesátých letech, ale o vícenásobně použitelných kosmických lodích se v Sovětském svazu mluvilo už v první polovině 60. let. Koncepci kosmického letounu předložil například i známý konstruktér stíhaček J. Mikojan. Uskutečnily se rovněž zkoušky experimentálních letounů, které byly v podvěsu dopravovány do výšek 8 až 10 km, kde se odpoutávaly a pokračovaly v samostatném letu. Na některých z těchto zkoušek se podílel například také Igor Volk. O potřebě vývoje vícenásobně použitelného kosmického prostředku mluvil na podzim l964 také akademik Koroljov. Ve dvacetiletém plánu rozvoje sovětské kosmonautiky, který přednesl akademik Leonid Sedov v roce 1966, tento projekt nebyl, ale už v roce 1973 uvedl Kenneth Gatland známý svými dobrými kontakty se sovětskými kosmickými odborníky a tedy i spolehlivými informacemi, že nový transportní prostředek se v SSSR vyvíjí a je veden pod označením "projekt číslo 303".

V roce 1978 byla sestavena speciální skupina zkušebních pilotů. Tehdy v ní byli I. Volk, A. Levčenko, A. Ščukin, R. Stankjavičjus a O. Kononěnko. Kromě základní kosmonautické přípravy pokračovali ve zkouškách nové letecké techniky. A na prověrku nového letounu doplatil ještě v roce 1978 O. Kononěnko který zahynul v průběhu vzletu letadla.

Skupina se potom rozšířila. Uskutečnily se i prověrky nové kosmické techniky. První model, velmi však vzdálený svým tvarem od dnešního raketoplánu, byl vypuštěn 4. června 1982. Následovaly další modely. V březnu a v prosinci 1983, v prosinci 1984 atd. Byly to první modely, jejichž zkoušky přinesly užitečné informace jak zajistit aerodynamiku konstrukce, tepelnou ochranu po vstupu z oběžné dráhy do zemské atmosféry apod. Jeden model přistál v Indickém oceánu, dva v Černém moři. Zkušební letci pokračovali ve své práci.

Členové skupiny se podíleli i na zkouškách vyvíjeného raketoplánu v atmosféře Pro ně byl prototyp vybaven čtyřmi turboreaktivními motory. S nimi pak raketoplán vzlétal, dosahoval potřebné výšky a řízen osádkou pak také přistával. Předtím byl vynášen těžkým letadlem VM-T, modifikací Mjasiščevova bombardéru, do určených výšek.

První samostatný zkušební start se uskutečnil 10. listopadu 1985. Piloty byli Igor Volk a Rimantas Stankjavičjus. Vzlétli, vystoupili do 1000 m udělali jeden okruh a za 12 minut přistáli. Druhý start se uskutečnil už 3. května 1986. Takových letů bylo celkem 24, poslední 15. dubna 1988. V prototypu létali také další dva členové speciální skupiny Anatolij Levčenko a Alexandr Ščukin, s nimi pak zkušební piloti Ivan Baturin a Alexej Borodaj.

Automatika sestupu a přistání se prověřovala i na speciálních zkušebních stendech a v létajících laboratořích na palubách proudového Tu-154 ale dílčí zkoušky proběhly i na letounech Tu-134 a MiG-23, některé speciální prověrky byly realizovány na nadzvukovém Tu-144. Aparatura sestupu a přistání a další důležité systémy takovým způsobem "nalétaly" celkem 3200 hodin.

Vedoucí programu označil i dvě nejpravděpodobnější posádky, hlavní a záložní pro první pilotovaný let. V první byli Volk a Stankjavičjus, v druhé pak Levčenko se Ščukinem. Složení splňovalo i jednu z podmínek uplatňovanou již několik roků při výběru sovětských kosmických posádek, že totiž v každé musí být nejméně jeden člen který už má let do kosmu za sebou. A těmi byli I. Volk a A. Levčenko. Po přistání z kosmického letu prověřovali při pilotáži Tu-154 schopnosti člověka řídit letadlo bezprostředně po přechodu z beztížného stavu do zemských podmínek.

Krutý osud však znovu zamíchal rozdané karty. V červenci 1988 zemřel A. Levčenko po operaci těžkého nádorového onemocnění. V srpnu 1988 zahynul A. Ščukin při zkušebním letu v Su-26, když se jeho letoun dostal ve výšce 1500 metrů do nezvládnutelného letového režimu.

Na sklonku roku 1988 se premiéry Buranu - třebaže bez osádky - zúčastnili všichni zbývající členové oddílu. Igor Volk byl v řídicím sředisku startu na Bajkonuru, Stankjavičjus pilotoval doprovodný MIG-25, z jehož paluby snímal kameraman Sergej Žadovskij start rakety Eněrgija i návrat raketoplánu zpět na Zemi. V dalšlm nadzvukovém stroji byl připraven Ural Sultanov.

Pilotovaný let se měl původně uskutečnit v roce 1991 při střídání osádek stanice Mir, ale k tomu už jak je známo nedošlo. Program Buran byl definitivně zastaven.

Technická data raketoplánu Buran.

------------------------------------------------------------

Délka                                            36   m

Výška (u kýlové plochy)                          16   m

Průměr trupu                                      5.6 m

Průměr nákladového prostou                        4.7 m

Délka nákladového prostoru                       18.3 m

Rozpětí křídel                                   24   m

Plocha křídel                                   250   m2

Plocha brzdicích padáků                          75   m2

Hmotnost (při startu)                           105   t

Hmotnost (při přistání)                          82   t

Objem kabiny                                     73   m3

Hmotnost užitečného zatížení při startu          30   t

Hmotnost užitečného zatížení při přistání        20   t

Posádka                                      2 až 4

"Cestující"                                       6

Délka letu                               od 7 do 30   dnů

Přistávací rychlost                             340   km/h

Délka dojezdu                          1100 až 2000   m

Plánovaná životnost                             100   startů

Počet destiček tepelné ochrany               38 000   ks

------------------------------------------------------------

Průběh letu kosmoplánu Buran.

15.11.1988 v 03.00.00 UT odstartoval z kosmodromu Bajkonur pomocí nosné rakety Eněrgija sovětský kosmoplán Buran k prvnímu kosmickému letu v plně automatickém režimu. V T+165 s se ve výšce 40km oddělily po dvojicích čtyři bloky prvního stupně, v T+486 s došlo ve výšce 160 km k oddělení 2. stupně, který zanikl kolem 03.40 UT v atmosféře nad Tichým oceánem (140° z. d., 40° j. š.). Kosmoplán, letící po balistické dráze, byl dvěma manévry v 03.36.19 UT (trvání 67s) a v 03.47 UT (trvání 42s) naveden na víceméně kruhovou dráhu s parametry hp = 252 km, ha = 256 km, P = 89,45 min, i = 51,6°. Po vykonání plánovaných prověrek systémů byl Buran zorientován zádí proti směru letu a v 05.20.03 UT byly jeho manévrovací motory zapnuty přibližně na 3 min (zhruba nad 110° z. d., 50° j. š.), čímž jeho rychlost klesla o 70 m/s a kosmoplán začal klesat k atmosféře. Do atmosféry vstoupil přibližně nad 15° z. d., 23° s. š. Jeho tepelnou ochranu zajišťovalo téměř 39000 keramických dlaždiček. Závěrečná fáze sestupu byla řízena mikrovlnným naváděcím systémem. Kosmoplán byl doprovázen letadlem MiG-25U. V 06.25 UT Buran přistál rychlostí asi 310 km/h na nové přistávací dráze kosmodromu Bajkonur. Pro zvýšení účinnosti brzdění bylo použito pomocných padáků s plochou 75 m.
 

 

Parametry letu raketoplánu Buran.

------------------------------------------------------------

Start                              15.11.1988  3.00   UT

Přistání                           15.11.1988  6.25   UT

Délka letu                                   3 h 25   min

Počet obletů                                      2

Výška dráhy                               252 - 256   km

Sklon                                            51.6 °

Perioda                                          89.45min

------------------------------------------------------------