Země
Země
Země je jedinou známou planetou naší sluneční soustavy, kde je vědecky ověřeno, že existuje život.
Vesmírní cestovatelé mohou na naší planetě rozpoznat modrá vodstva, hnědé a zelené masy pevnin a bílá mračna, kolem obvodu jsou vidět mraky na černém pozadí.
Jak mnoho bylo na Zemi snů o cestování vesmírem. V podstatě jsme ale všichni vesmírnými poutníky. Naše kosmická loď je Země a cestujeme rychlostí 108 000 kilometrů v hodině.
Země je třetí planeta naší sluneční soustavy, počítáno z pohledu Slunce, od kterého je vzdálena 150 miliónů kilometrů. Zemi trvá 365,256 dnů, než oběhne svoji dráhu kolem Slunce. Průměr Země je 12 756 kilometrů, což je pouze o několik kilometrů více, než je průměr Venuše. Od ostatních planet se liší hlavně tím, že se na ní nalézá voda v kapalném stavu, jenž zakrývá 2/3 povrchu planety. Země sestává z těchto vrstev: jádro, plášť, kůra, troposféra, stratosféra, mezosféra, termosféra. Plášť a kůra jsou odděleny tzv. Mohorovičovým rozhraním. Kůra se posouvá a "plave" na polotekutém plášti. Teplota v centru Země je 4 000°C, tlak 0,4 TPa.
Naše atmosféra se skládá ze 78 % z dusíku, z 21 % kyslíku a 1 % ostatních plynů. Atmosféra Země je v celé Sluneční soustavě jedinečná, protože se v ní nalézá kyslík a 5 km silná ozonosféra, která brání pronikáním smrtícímu záření z vesmíru (ultrafialové paprsky aj.) Atmosféra Země nás také chrání před meteory, které díky ní, většinou shoří vysoko nad povrchem.
Díky našim sondám cestujících vesmírem jsme se o Zemi dozvěděli mnohé informace. První americká sonda Explorer 1, objevila intenzivní radiační zónu, kterou nyní nazýváme Van Allenovy pásy. Tato vrstva je tvořena rychle rotujícími, nabitými částečkami, které jsou zachyceny v zemském magnetickém poli, které Zemi obklopuje. Jiné objevy ukázaly, že magnetické pole je díky slunečnímu větru zdeformované do kapkovitého tvaru. Také se zjistilo že naše atmosféra žije čilou aktivitou. Přes den se zvětšuje a tam, kde je noc, se zmenšuje. Tak aktivita Slunce ovlivňuje změny počasí na Zemi. Kromě ovlivňování klima, způsobuje zvýšení sluneční aktivity i jeden známý fenomén. Když se nabité částečky slunečního větru dostanou do magnetického pole Země, srazí se s molekulami vzduchu v oblasti, kde je magnetická osa. Tyto molekuly pak začínají svítit a jev známe jako jižní a severní polární záři.
Jedinou přirozenou družicí Země je Měsíc. Vědci se dodnes dohadují o vzniku Měsíce, ale nejpravděpodobnější teorie je, že nějaké těleso se srazilo se Zemí a kolem planety začali létat kamenné úlomky, které se shlukovaly a postupně zahřívaly. Po vychladnutí vzniklo nové těleso, náš Měsíc. Jistě jste si již všimli, že Měsíc je každý den na obloze jinak veliký nebo dokonce není vidět vůbec. Měsíc má vždy osvětlenou jen jednu polovinu, nakloněnou ke Slunci a z našeho pozorovacího místa může být vidět jen část osvětlené polokoule. Pokud je na obloze Měsíc ve znaku písmene D znamená, že dorůstá (1.čtvrt). Osvětlená část kterou vidíme se každou noc zvětšuje, až následuje úplněk. V této fázi vidíme celou osvětlenou polokouli. Zhruba po týdnu po úplňku je Měsíc ve fázi poslední čtvrti a je ve znaku písmene C - couvá. Doba od novu do novu je přibližně 29 dní. Měsíc má také vliv na oceán, svou gravitací způsobuje příliv a odliv. Na některých místech jsou extrémní slapové rozdíly (rozdíl hladiny moře (oceánu) při přílivu a po odlivu). Takovýmto místem je například ostrov Fidži.